Spoved

20. února 2008 v 13:28 | tomas179
"Pane Bože, prosím odpusť mi, protože všem akorát ubližuji a všude nosím jen zkázu a utrpení." Tyto slova dozněly v tiché ozvěně velkého, městského kostela. Klečel před oltářem a vzhlížel k soše kohosi z těch svatých. Ani nevěděl proč…..sám v boha nevěřil, ale přece…alespoň někomu mohl říct co ho tíží. Zvedl se a pomalu a pomalou chůzi kráčel k velkým dveřím, které znamenali vstupenku do toho černého a zlého světa, který byl plný černých a zlých lidí, kteří neměli pro něj vůbec žádné pochopení. Šel temnouObrazek ulicí a do sluchátek mu zněla ta pochmurná píseň…Hymna sebevrahů…Potichu si začal přeříkávat celou pochmurnou historii těchto vět, slok a slov.…hudba pro něj znamenala bariéru jeho světa od toho světa ve kterém se probouzel a do kterého chodil spát. Najednou zašmátral rukou v kapse a vytáhl klíče. Vsunul je do zámku a odemkl.Vešel…ale nikdo nebyl doma.Z předsíně přešel do otcového pokoje a z nočního stolku vytáhl pistoli…zásobník s pár náboji ležel hned vedle…krátké cvaknutí zásobníku, natažení zbraně a už stačí jen vystřelit. Naposledy si vzpomněl na své nejlepší přátele…přiložil pistoli k hlavě a vystřelil…Bylo po všem. Byl jeden z mála lidí, kteří neunesli tíhu tohoto prohnilého světa, ale stejně jako oni všichni…bude jednou jenom smutnou statistikou...!
zdroj
tu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama